THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďalšia z českých kapiel, hrajúcich si svoj „pohodový bigbítek“. Hneď prvá sloha prvej skladby eponymného dema FEKETE KUTYA napovedá, o čom bude celých 22 minút: hravá, ľahučká, „letnofestivalová“, trochu funky, trochu folková, ale v základe skrátka rocková muzika s pokusom o vtipné texty. Trojica na lokálne pomery ostrieľaných hudobníkov sa vyhrala so zvukom, takže „Demo 2005“ chvalabohu neznie ako bežný „skúšobňový“ produkt. Presná rytmika, podarený obal, snaha o aranžérsku pestrosť a vyššie spomínaný humor sa takisto nachádzajú na strane kladov, bohužiaľ na rozdiel od zvuku hlavne posledné dva atribúty ostali kdesi na polceste.
Hlavným problémom materiálu je, že neobsahuje dostatok „háčikov“, ktoré podobnému druhu poprockovej muziky nesmú chýbať. Celé CD sa zlieva do jednej masy, čomu neprospieva ani fakt, že sa všetky skladby nesú v podobnom tempe. Vnútorná stavba každej z piesní sa tak trochu míňa účinkom, keďže samotné tracky nie sú jasne rozlíšiteľné. Druhým problémom sú improvizovane a chaoticky pôsobiace texty. Použitie rodného jazyka nemilosrdne odhalí každé zakopnutie a slová miestami skrátka nesedia „do huby“. Takisto pokus o vtip sa míňa účinkom, väčšinou pôsobí kŕčovito („Lavina“) a miestami dokonca trápne („Hip Hap Hop“). V porovnaní s polozabudnutými HM..., NAQUEI MANOU či ranou tvorbou TATA BOJS, takmer desaťročie starou, kontrast vynikne ešte výraznejšie.
FEKETE KUTYA sú príliš zruční hudobníci na to, aby sa ich demáč dal zmiesť zo stola. Aranžérsky a zvukovo nadpriemernú nahrávku však sťahuje dolu príliš veľká rozriedenosť skladateľských nápadov. Netuším, ako to „čiernemu psíkovi“ ide naživo (verím, že dobre), neviem ani, aké ambície toto trio má (verím, že „adekvátne“). „Demo 2005“ sa počúva ľahko, ale rovnako ľahko sa z mysle vytratí. Konieckoncov posúdťe sami – na stránke skupiny sú všetky skladby dostupné na stiahnutie.
Pohodová poprocková hudba, ktorej chýba práve tá zázračná ingrediencia, ktorá z priemernej nahrávky spraví nahrávku povšimnutiahodnú.
5 / 10
Jan Matoušek
- gitary, spev
Robert Ebel
- bicie, spev
David Finger
- spev
1. Metronom
2. Rýma
3. Lavina
4. Hip Hap Hop
5. Středa
6. Holka
Demo 2005 (2005)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.